Exkurze odloučené sekce Studentské pobočky Sdružení historiků ČR Univerzity Pardubice na Českolipsku

 

V tomto neobsáhlém sdělení přinášíme vám zpravení o slavném putování po krásách a pamětihodnostech českých, ježto měly tu čest býti nám potravou duchovní, jakožto i útočištěm. Tato výprava naše koření svými příčinami ve zrušení dlouho a úpěnlivě očekávaného dobrodružství v živlu vodním matičky naší Vltavy, načež se ukázalo jako jediná možnost vybíti si své vandrovnické choutky uspořádání anabáze vlastní. Po zmateném to nanejvýš vybírání místa dopadu a zbabělé dezerci několika rádoby turistů, zvítězila ve výběru oblast českolipská s okolím k ní přiléhajícím. Následně se ve stručnosti událo toto:

 

Po šťastném shledání v České Lípě a zdárném dojetí na konečnou jsme se vydali směrem k zámku Zákupy ve městě téhož jména ležícímu.

 

Po prohlídce a krátkém občerstvení jsme vyrazili na pouť směrem k rozvalinám hradu Ralsko. Cesta to byla dlouhá, útrpná a bez různých navigačních nedorozumění se bohužel neobešla. A pročpak to nepřiznat, ztratili jsme se. Ale jen docela malinko. Špinaví a dodrápaní jsme se prodrali přes bujnou vegetaci bodláčí, kopřiv a podobného neřádu (byla to vskutku ožehavá situace), rozhodli jsme se opustit plán noci ve zdech zříceniny a vydali se do kempu Hamr na Jezeře. Sám jsem, jsa zasažen proradným pylem, do kapesníku zatroubil na ústup.

 

Dne druhého jsme vyšli do blízké Stráže pod Ralskem. Město je to pramálo útěšné, oprýskaný kostel v těsném sevření paneláků mluví za vše. Jediným světlým místem bylo to, že jsme chutě navštívili špeluňku, jež se zovala Uran, kde jsme nabrali síly k dalšímu putování nanejvýš potřebné.

 

Další zastávkou bylo o dost útulnější Jablonné v Podještědí, které se může pochlubit grandiózním barokním kostelem a přilehlým klášterem. Nebylo by vhodné opomenouti, že krypta kostela skýtá místo posledního odpočinku svaté Zdislavě z Lemberka.

 

Dalším místem poctěným naší návštěvou byl nedaleko ležící hrad Lemberk. Po nezbytném kochání se touto stavbou jsme odfrčeli do Sloupu v Čechách, kde jsme v kempu tamějším spokojeně složili oudy své utrmácené.

 

Přišel rovněž čas na pochutiny vlastní rukou uklohněné. Na ožbrndání v přilehlé vodní ploše také došlo.

 

Obětí našeho nájezdu se následujícího dne stalo okolí Sloupu. Hrádek postavený na skalním suku opravdu stojí za to lezení.

 

K impozantním kamenickým dílům patří mimo jiné toto přístupové schodiště, kteréžto si zaúčinkovalo coby pohádková rekvizita v úloze schodů do pekla. Návštěvníkům ovšem z nějakého důvodu nejsou přístupny, netuším pročpak. Smrádeček pekelný jsem necítil.

 

Tato ve skále kaple vytesaná jen dokládá, že pekelníci zde opravdu nemají co pohledávat.

 

Po baštizdě v hradní krčmě jsme obešli skaliska vůkol, jakož i hvozdy tamější.

 

V jednom takovém zapadáku jsme objevili lesní divadlo, jehož kulturnímu lákadlu v podobě Večeru Tříkrálového jsme s radostí podlehli.

 

Takřka s rozbřeskem jsme se vydali k majestátnímu hradu Bezdězu. Byl to docela krpál.

 

Viďte?

 

Úchvatná byla unikátní kaple s vnějším ochozem. Pak jsme se skutáleli, nesedli do vlaku a to by bylo asi tak všechno.

 

Na úvodní stranu