Zpráva o nalezišti Kartouzka u Dolan

 

Prostředí lokality

Zkoumaná lokalita se nachází v blízkosti obce Dolany na olomoucku, kde se nad levým břehem potoka Kukly vypíná táhlý lichoběžníkovitý ostroh zvaný Kartouzka. Geologicky je tvořena písčitými břidlicemi, krytá silnou vrstvou zvětralin a podzolovými žlutohnědými půdami a nepatrnou humusovou vrstvou na povrchu.

 

Historie objektu

            Dolanská kartuzie byla vznikla roku 1388, kdy se na toto místo přesunul část konventu z Tržku u Litomyšle. Základní kámen konventního kostela položil markrabě Jošt, který následně rozšířil stávající nadání kláštera (Dolany, Toveř, Moravičany a Palonín) o další dva dvory v Paloníně, Jívovou a zboží zaniklého hradu Tepence. S vlastní stavbou se započalo patrně až roku 1399. 2. února 1425 byla kartouza obsazena husity a opevněna jako opěrný bod proti Olomouci. Později pak byla Olomoučany od husitů odkoupena a z bezpečnostních důvodů zcela rozbořena a vypálena. Dolanští mniši se ještě před útokem uchýlili do bezpečí olomouckých hradeb a rovněž se jim podařilo převézt klášterní knihovnu, z níž se dodnes zachovala řada rukopisů. Po skončení husitských válek se již mniši do Dolan nevrátili a usídlili se na olomouckém Předhradí. V roce 1716 byla na místě zaniklého kláštera postavena barokní kaple (zbořena roku 1800). Později toto místo zchátralo natolik, že původní stavby ani nebyly zřetelné a celou plochu kryla vegetace.

 

Popis lokality

Vstupními komunikacemi na lokalitu jsou od východu vozová cesta, od západu strmě stoupající pěšina. Areál vlastního kláštera – pozdějšího opevnění – se rozkládá na plošině ostrohu, která je od východu oddělena obrannou soustavou. Po zlomu příjezdní komunikace od Dolan, která se ostře větví ze severovýchodního směru na severozápad, přetíná horský hřbet první příkop, po němž následují valová předhradní opevnění, dále západně hluboký druhý příkop a konečně štítové opevnění, sestávající se z valové plošiny a zadního valu, vybudované na skalním podloží. Tyto fortifikace jsou v posledním valovém pásmu zesílena na severu skalním bradlem, kterým se na severním okraji štítového opevnění zalamuje v pravém úhlu k západu, na úbočích dvěma mezihradebními parkány. Východně od prostoru kartuzie jsou zbytky předsunutého opevnění kruhovitého tvaru o vnitřním průměru asi 8 metrů s okružním náspem a příkopem.

Dispozice kartouzy odpovídá charakteristickému typu, ve 14. století v kartuziánském řádu používaném v ustálené podobě. Střed komplexu tvořil jednolodní konventní kostel s presbytářem orientovaným na východ, k jehož severní stěně přiléhala kapitulní síň a na protilehlé straně pak laická kaple. Jednolodní hala kostela měla křížovou klenbu, jak dosvědčují trojité výběhy žeber. Před kapitulní síní byl situován malý ambit, ovšem tento prostor nebyl dosud plně prozkoumán. Na západní straně ostrohu – rovněž neprozkoumaném -se patrně nacházelo křídlo obývané bratra laiky s kuchyní a refektářem. Velká křížová chodba na východní straně s charakteristickými kartuziánskými celami při obvodu nebyla dobudována a svírala dvůr pouze ze dvou stran. Na západě byl tento dvůr vymezen polygonálními závěra kostela , kaple a kapitulní síně. Protáhlé jednolodí kostela s tříbokým závěrem bylo vprostřed předěleno lettnerem na část kněžskou s hlavním oltářem a na část laickou. Objeveny byly tři kartuziánské cely – poustevny se zahrádkami, umístěné v severní řadě velké kvadratury. Dva menší jednoprostorové objekty při nedokončeném jižním ramenní ambitu nelze s určitostí označit za mnišské domky. Největší poustevna severně od kapitulní síně patřila pravděpodobně převorovi. Její zadní část, ke které byl pravděpodobně připojen prevét jako u ostatních pousteven, zcela zanikla sesunutím svahu. Další dva domky mají s drobnými obměnami  stejné rozvržení. Střed tvořilo topeniště dělící prostor na dvě části. Vedle jednoduchých lomených portálů byla umístěna podávací okénka.

           

Historie výzkumu a metodika

O existenci kartouzky se vedoucí následujícího průzkumu dozvěděli až roku 1951. Během předchozích let byla lokalita předmětem zájmu amatérských badatelů, kteří vykopali řadu sond, z nichž některé narazily na zdivo a částečně ho odkryly.

            Při volbě místa průzkumu byla vodítkem především výraznost terénního reliéfu, z něhož bylo možno odvozovat existenci objektů. Pro výzkum byla zvolena metoda plošného odkryvu, a to v síti 76 čtverců 5*5 metrů. Odkryv probíhal ve dvou etapách. V první fázi byla po celé zkoumané ploše odstraněna svrchní humusová vrstva a sypké povrchové destrukce, až na souvislejší shluky nebo celé vrstvy stavebního materiálu. V druhé fázi byla odstraňována vlastní destrukční vrstva a objevily se přízemní části objektů v původní situaci.

           

Stavební hmoty objektů

Základní stavební hmotu tvoří lomový kámen, která se vyskytuje přímo na lokalitě, nebo v blízkém okolí. Materiál pro kamenické práce byl těžen v lomech v Maletíně u Zábřehu. Pálených cihel bylo užito při stavbě v menší míře, obvykle při zpřesňování líce zdiva na vstupních či okenních otvorech, v kruhovém schodišti, závorových kapsách, výklencích , v konstrukcích kleneb a dlažbě. Jako plnidla bylo užito jemné vápenito-hlinité malty, jejíž kvalita byla zlepšována přídavkem inhibitorů tvrdnutí, patrně tvarohem a vejci. Střechy budov byly opatřeny břidlicovou krytinou, jejíž stopy byly patrné v destrukcích budov po celém areálu.

           

Nálezy

-Kovové předměty

Kovové nálezy se dělí dva základní typy – řemeslné a bojové povahy. Z těch řemeslných to jsou především hřebíky mnoha druhů v tisících kusů, součásti dveří a oken a jiné stavební kování, nářadí, nástroje denní potřeby atd. Z bojových to jsou hroty šípů a kopí, nože, čepele, části koňských postrojů a zbroje a jiné. V malém množství se objevily i šperky.

           

-Keramika

Z keramických nálezů, které se objevují po celé ploše objektu, to jsou poháry a nádoby mnoha druhů s různým typem výzdoby. Ve většině případů se nálezy dochovaly ve stadiu silné destrukce a jen výjimečně bylo možno sestavit kompletní profil nádoby.

 

-Kachle

            Přímo v klášteře byly zhotovovány keramické kachle, o čemž svědčí odkryté základy hrnčířské dílny na západní straně ostrožny s pecí i pohozenými zmetky. Co se týče typů kachlů, je možno rozlišit dva typy – hrncové a poloválcové, oba pak lze dále dělit na konkávní a konvexní. Materiál je jednotný, jemná hlína vypálená do světle šedivého a cihlového tónu. Barva glazury je nejčastěji zelená a žlutozelená. Na čelní straně se objevují bohaté motivy jako orlice, gryf, jezdec a další lidské a přírodní motivy.

 

-Sklo

            V této kategorii se opět objevují dva druhy výrobků z tohoto materiálu – tabulové sklo a sklenice. Zlomky tabulového skla se nacházejí v destrukcích všech staveb. Jejich tloušťka se pohybuje zpravidla mezi 2 – 4 mm. Častý typ sklenice má válcovitý tvar a zdobení oválnými konvexními vpadlinami se silným odsazeným dnem.

 

-Pohřby

            V prostoru dvora za presbyteriem chrámu bylo nalezeno několik pohřbů. Mimo pohřbené původní obyvatele zde bylo nalezeno i několik hrobů členů husitské posádky.

 

-Osteologické nálezy

            Jedná se o kosterní pozůstatky domácích i lesních zvířat rozptýlené po celé ploše. Vysoká koncentrace se nacházela v prohlubni v prostoru hřbitova a v prevítech. Nejčastěji se jednalo o kosti koně, jelena, tura, vepře, zajíce a kachny. Tyto nálezy pocházejí nepochybně z období husitského obsazení, neboť řádový předpis kartuziánů požívání masa, s výjimkou ryb, zakazuje. Zajímavostí jsou četné nálezy schránek plže Helix pomatia, jehož výskyt zde je odvozován k jeho vztahu k silně vápnitému prostředí zřícenin.

           

            V současnosti je tato lokalita ohrožována jednak vlivem povětrnostních podmínek a bohužel rovněž také trpí lidskými zásahy. Od ukončení výzkumu se Kartouzka stala výletním místem a součástí místní naučné stezky, což  s sebou bohužel přineslo – vzhledem k tomu, že leží na odlehlém místě – mizení některých atraktivních fragmentů. Některé konstrukce dokonce hrozí zřícením. Proto se v současné době zvažuje zabezpečení prostřednictvím zasypání.

 

 

Na úvodní stranu